Sloane pocítila nutkání vzdát to sama se sebou. Pomyslela si: „Proč se snažit? Můžu klidně počkat, až ho omrzím jako nějaká loutka. Až se na mě už nebude chtít ani podívat a bude se mě chtít nadobro zbavit, budu moci tiše odejít.“

„Sloane, přestaň proklínat Valerii. Ona je mrtvá, ty stále žiješ. Nepřipadá ti ubohé stát se zahořklou ženskou kvůli někomu, kdo už je dávno pryč? Nestojí to za to.“