Brant byl k ostatním vždy mírný a zdvořilý, ale teď křičel, jako by zešílel.

Zvíjel se v agónii, a přesto se nahlas smál.

„Dariusi, to je k smíchu. Co tě vede k přesvědčení, že po mně můžeš chtít něco, co sám nedokážeš?“ Brant se podíval na Dariuse a prohlásil: „Nikdy nepřiznám, že bych se zamiloval do takové ženy!“

Darius Brantovo šílenství ignoroval. Pohlédl na něj a odpověděl: „V tom případě se