Darius vstal a rozešel se ke Sloane. Zvedl ruku, podíval se na hodinky a řekl: „Jdeme. Je čas na oběd. Půjdeme se dolů najíst.“

Sloane pomyslela na to, že by možná znovu musela snášet ranní muka způsobená pohledy davu, a tak tuhle kancelář nechtěla opustit.

Sklopila hlavu a tiše řekla: „Nemám hlad.“

Darius zvedl obočí a odvětil: „Já hlad mám.“

„Nechci jíst. Není mi dobře a nemám chuť. Nebudu obědv