Lenora se třásla. Křečovitě svírala Bramovo zápěstí, až jí na hřbetu bledé ruky vystouply žíly. V jejích očích se zračil záchvěv zdráhání. Chvějícím se hlasem prolomila ticho: „Brame, opravdu to uděláme? Sloane je naše dcera!“

„Myslíš si, že to chci udělat?“ Bram si frustrovaně vjel rukou do vlasů a netrpělivě zařval: „Co jiného mám dělat? Je to i moje dcera. Kdybych měl na vybranou, copak bych