Sloane se v duchu vysmála sama sobě: ‚Možná se můj život stal tak jednoduchým, že mi to pomaleji myslí.‘

Drayton s uznáním hleděl na Sloanin otupělý obličej a snažil se najít stopy po jejích zářivých úsměvech z dětství. V očích se mu zableskla lítost. Zdálo se, že se ta usměvavá Sloane už nikdy neobjeví.

„Ta káva chutná opravdu výtečně.“ Drayton se znovu napil.

Sloane náhle zareagovala. Zamr