Alaric sotva vkročil do kanceláře generálního ředitele, když spatřil Valeria. Stál s rukama v kapsách před oknem sahajícím od podlahy až ke stropu a hleděl dolů na prostor před budovou.

Záře zapadajícího slunce na něj dopadala a propůjčovala mu nepopsatelný výraz osamělosti.

„Valeriusi,“ zavolal na něj, ale Valerius neodpověděl.

Alaric přešel k němu, sledoval jeho pohled a uviděl, jak Lucian dole