„Thalio…“ plakal a prosil Tobias, „moje máma má rakovinu, vyhodili mě z práce a dítě pořád potřebuje mléko. Kvůli těm rokům, co jsme byli spolu, zacházej se mnou třeba jako se žebrákem a aspoň trochu mi pomoz.“

„Kdybys byl opravdový žebrák, dala bych ti nějaké peníze, abych se tě zbavila, ale ty nejsi…“

Vzduch prořízl jasný hlas, podbarvený únavou, chladem a náznakem bezcitnosti. „Nejsi nic jiného