Dlouho seděla prkenně na pohovce, zatímco její konečky prstů nepřítomně třely vyšívaný vzor na okraji.

Potom se zapřela loktem o područku a pomalu se zvedla. Kolena se jí mírně pokrčila a hned nato se prudce narovnala, jako by musela vynaložit veškerou sílu, aby mechanickými kroky došla zpátky do ložnice.

Kovová klika u dveří ji v dlani zastudila.

Když otevřela okno, světlomety matně šedého Koenig