„Opravdu?“ Myra prudce zvedla hlavu, slzy jí z řas odletěly přímo na Bastianovu ruku.

Bastian s úsměvem přikývl. Sluneční světlo prosvítalo průsvitnou kůží za jeho uchem a vrhalo na opěrku invalidního vozíku bledě modrý stín.

„Zůstanu a postarám se o tebe,“ prohlásila a najednou mu stiskla ruku tak pevně, až se jí nehty zaryly do jeho dlaně. „Nikam neodejdu.“

Bastianovi zamrzl úsměv v koutcích úst