„Vy... vy jste Myra?“ Nořin hlas se zachvěl.

„Ano, doktorko Stanhopeová. Dlouho jsme se neviděly,“ řekla Myra s úsměvem, když přistoupila blíž a pozdravila ji.

Když se Nora ujistila, že osoba před ní je skutečně Myra, přejela ji zkoumavým pohledem od hlavy k patě a se zjevným šokem se zeptala: „Vy nejste... Jak je to možné?“

Myra krátce vysvětlila, jak přežila, a upřímně vyjádřila svou vděčnost: „