Když jí Valerius dopomohl s pitím, tiše se zeptal: „Chceš ještě?“

Myra lehce zavrtěla hlavou. Oči jí padly na jeho výrazné, kostnaté prsty. Byly na nich stopy po popáleninách.

Vzhlédla k němu. „Tvoje ruka…“

Valerius mírně pokrčil prsty a vyhnul se jejímu pohledu. Druhou rukou vzal čistou žínku a otřel jí rty.

Neodpověděl na její otázku. Myra na něj nenaléhala. Její jasné oči přelétly po pokoji. „J