Bastian odložil papíry stranou. Na tváři se mu mihl jemný úsměv.

Myra ležela na posteli a dívala se na něj. Bylo to jako vidět toho chlapce, kterým kdysi býval. Toho v zadní lavici ve třídě. Opíral si bradu o ruku a ve světle z okna ji sledoval, jak prochází kolem. Úplně stejně vypadal i teď – klidný, ovládaný, elegantní a zdrženlivý.

Dívali se na sebe. Bylo to důstojné sbohem promarněné šanci jej