„Madam. Madam,“ uslyšela jsem Orsonův hluboký, dutý hlas.

Zasténala jsem, napůl spící. Ležela jsem na břiše a obličej měla zabořený do polštáře. Překulila jsem se na záda, promnula si oči a pak jsem vykřikla, když jsem uviděla Orsonův přízračný obličej skloněný blízko mého.

„Co se děje, madam?“ zeptal se. Jeho bledé rysy byly naprosto klidné.

„Nevím, možná proto, že máš ten svůj mrtvolnej ksicht a