Na vteřinu místnost kolem mě zmizela. Její tvrzení se mi zachytilo na okrajích mysli jako námraza, plížilo se do každé skuliny a odmítalo roztát. Ale znal jsem ji příliš dobře na to, abych se jím nechal zmrazit na kost.

Tohle byla Rowena, žena, která se usmívala jako světice, když byl Otec nablízku, a syčela jako had, když nebyl. Byla manipulativní a brilantní v překrucování pravdy.

„Vysvětli to,“