„Protože ti to jablko nedal Cormac. Dal jsem ti ho já.“

Přejížděla jsem očima po Kaelenově tváři a čekala, kdy mi řekne, že si dělá jenom srandu, ale ta naprostá vážnost vepsaná do jeho rysů mě přesvědčila, že mluví pravdu. Přesto se mi ze všeho toho zmatku točila hlava. Jak je to vůbec možné? Nevzpomínám si, že bych tehdy Kaelena potkala.

„Nechápu to,“ hlesla jsem nakonec. Zadržovala jsem slzy a