Dům smečky působil jako vždy tísnivě. Ne snad kvůli pochmurné atmosféře, ale pod tíhou generací a historie, kterou jsem teď měl nést. Stál jsem u kamenného krbu v otcově pracovně. Vůně hořícího cedru a suchého pergamenu mi byla povědomá, a přesto se zdála jaksi utlumená ve srovnání s novými pachy, na které jsem si zvykl.

Můj otec seděl ve svém ošoupaném koženém křesle a v koutcích očí se mu krabat