POHLED NYSSY

Skoro jsem zakopávala o vlastní nohy, jak moc jsem se snažila uniknout Cormacovu nevyzpytatelnému, opilému pohledu. Hruď se mi stáhla a dech jsem měla mělký. Nezvolnila jsem, dokud jsem neprošla francouzskými dveřmi z terasy a nerozrazila první dveře, které jsem napravo uviděla.

Opřela jsem se o chladné dřevo a lapala po dechu. „Proč jsem z Cormaca pořád tak nervózní?“ zasípala jsem a