Celá cesta autem zpátky domů proběhla jako ve zrychleném filmu. Stromy a pouliční lampy splývaly dohromady v chaotickou šmouhu šedé a zlaté barvy a já si připadala, jako bych se vznášela mimo své vlastní tělo. Srdce mi naráželo do žeber tak tvrdě, až jsem se divila, že to Kaelen neslyší. Jenže já držela rty pevně sevřené k sobě a zírala rovnou skrz čelní sklo. Nechtěla jsem se na něj dívat, a už v