„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se, hlas stále zhrublý adrenalinem z toho, co jsme právě dělali opření o zeď.

Nyssino tělo se také třáslo, od ramen až ke kolenům jí probíhal jemný třes.

„Ano,“ vydechla. „To bylo… úžasné.“

Otočila se mi v náručí, v očích jí ještě dozníval žár, a pak přitiskla rty k mým ve sladkém polibku. Zasmál jsem se do jejích rtů a pak jsem se odtáhl, abych se na ni podíval. Zářil