Stále jsem na sobě měl Nyssinu krev. Zaschla mi na oblečení do tuhé, tmavě hnědé krusty a její kovový pach se mi držel na kůži jako prokletí. Uplynulo teprve třicet minut, ale každá vteřina mi připadala jako celá dekáda strávená na okraji útesu v očekávání pádu. Za těmi těžkými dveřmi prováděli doktoři vyšetření a jejich tlumené hlasy způsobovaly, že ticho na chodbě působilo ještě hlasitěji.

Křižo