POHLED NYSSY

Posledních dvacet minut jsem seděla opřená o polštáře a poslouchala Kaelena, jak mi vypráví příběh o tom, jak zahojil mou ránu vlastními slinami. Vzpomínka byla jako rozmazaný zmatek. Cítila jsem měděnou pachuť krve a viděla zoufalý, šílený pohled v jeho očích, ale všechno, co předcházelo tomu nárazu, a všechno potom byla jen prázdnota plná šumu.

„Jestli budeš takhle pořád krabatit ob