POHLED KAELENA

Jako první jsem si uvědomil pravidelný zvuk vody kapající někde ve tmě.

Kap.

Kap.

Kap.

Každá kapka se mi rozléhala lebkou jako úder kladivem.

Zasténal jsem a donutil se otevřít oči, jen abych toho okamžitě litoval. Měl jsem pocit, jako by mi někdo rozpoltil hlavu sekerou a pak ji sešil ostnatým drátem.

„...Kde to sakra...“

Tohle rozhodně nebyl Půlnoční lotos.

Vzduch páchl vlhkostí,