Poté, co jsme se propletli davy nadržených upírů, kteří se ocucávali v každé chodbě, kterou jsme minuli, mě Corbin konečně dovedl spoře osvětlenou chodbou k těžce střeženým komnatám své sestry.

V polovině cesty se přes chodbu mihla šmouha.

Než jsem vůbec stačil zareagovat, upírka přede mnou padla na kolena a sáhla po pasovém lemu mých zářivě zelených punčocháčů.

„Tak to ani hovno!“ vyštěkl Corbin,