„Směješ se mému utrpení?“

Podívala jsem se před sebe a zjistila, že na mě Kaelen zírá. Oči už neměly tu vřelost jako dřív, když se na mě díval. Byly chladné a ostražité, jako by mě varoval, abych odteď našlapovala opatrně, kdykoli budu v jeho blízkosti.

„Ne, to samozřejmě ne. Nikdy nebylo mým záměrem ti ublížit. Pořád chci, abychom se aspoň pokusili být přáteli.“

Sáhl po láhvi s hnědým alkoholem,