Jako by se potom čas zrychlil. Mlhavě si vzpomínám, jak jsem se loučila s laskavými jeptiškami, které se mě ujaly, když jsem byla zlomená a opuštěná. Poklekla jsem před Matkou představenou a ona mi v tradičním gestu požehnání jemně položila ruce na hlavu. Po krátkém tichu se zeptala:

„Je tohle to, co chceš, dítě?“

Starou ženu, která vedla klášter pevnou rukou, ale zároveň byla stejně soucitná jako