Arthur Kline vešel do potemnělé místnosti a s mírným úžasem pohlédl na svého přítele Bosse, který vypadal, že se sotva drží na nohou.

Závěsy byly zatažené a lampy kolem Cassianova velkého dubového stolu svítily, takže jeho tvář působila ještě ztrhaněji a zasmušileji.

Kline, elegantní jako vždy ve svém šedém obleku, se zašklebil, když uviděl na stole poloprázdnou karafu, a žertem řekl:

„Oslavuješ,