Marcella

Viper padl k zemi, rána ho zasáhla přesně doprostřed čela. Ale neměla jsem potřebu se na něj podívat; veškerá moje pozornost patřila Cassianovi, který se s popelavou tváří zhroutil na podlahu a z rukou mu vypadla zbraň.

Snažila jsem se zvednout, ale bylo to na mě příliš. Zoufale, za hlasitého vzlykání jeho jména, jsem se k němu doplazila.

Krev z jeho ran teď volně vytékala a během okamžik