Marcella

Nikdy nepochopím, jak jsem přečkala ty hodiny čekání na chvíli, kdy dopadne sekyra. Snědla jsem tvrdý chléb a hrudkovité cereálie a sotva vnímala jejich chuť. Když jsem se rozhlížela kolem sebe, došlo mi, že dveře se otevřely někdy uprostřed dopoledne.

O chvíli později vešla další žena, tentokrát v dlouhé sukni a s hlavou zahalenou v pestrobarevném šátku. Mluvila dialektem, kterému jsem