Marcella

Pomalu, pozvolna jsem přicházela k vědomí. Spatřila jsem postavu své milované Matky, představené kláštera v Bhútánu, jež pečovala o mou duši, když jsem byla tak nešťastná, tak zlomená.

Zdálo se, že se se mnou loučí – přitiskla své chladné rty na mé čelo a šeptala modlitbu, zatímco se jako by rozplývala a splývala s bělostí větru kolem sebe.

*

Mlha, pomyslela jsem si zasněně, to musí být