Marcella

Seděla jsem v pokoji, rychle oddechovala a Garner se bezmocně rozhlížel.

'Nerozumíte tomu, paní,' začal mě prosit, ale já byla jako žena na misi, s neochvějnou jistotou v hlase jsem panovačně prohlásila:

"Ne, Garnere. Rozumíte VY?' zasyčela jsem vztekle a udělala k němu krok.

S obtížemi jsem polkla a pokračovala s vystrčenou bradou:

"Můj manžel žije. Uvěřím opaku, teprve až budu vědět, že