Marcella

Kline byl ten, kdo navrhl, abychom se poptali v okolí. Chtěl mě doprovodit, ale já jsem pevně trvala na tom, aby si ještě chvíli odpočinul.

„Drahý Arthure,“ řekla jsem a políbila ho na tvář, „jsi můj úplně nejlepší přítel a svěřila bych ti svůj život třeba milionkrát.“ Pak jsem se narovnala, usmála se a pokračovala:

„Ale k tomu tě potřebuji živého a neporušeného.“

V očích měl nepřítomný,