Marcella

Cassian byl vteřinu nato u mě. Matně jsem vnímala jeho paže kolem sebe a opřela se o něj.

Na tyhle citové vzestupy a pády už začínám být příliš unavená, pronesl vzdálený hlas v mé mysli, zatímco jsem se nadechovala a vydechovala a soustředila se na to, abych dostala svůj ztěžklý dech pod kontrolu.

„Manželko, ŽENO!“ zavrčel, ale v jeho hrubém hlase jsem slyšela starost. „Marcello.“

Chytila