Marcella

Jako by ji zhmotnily jeho myšlenky, kráčela k němu přes trávník po boku svého manžela a svým hrdelním hlasem promluvila:

„Arthure. Proč se takhle po ránu tváříš tak ztraceně a opuštěně?“ V důvěrném gestu mu položila ruku na paži, přiměla ho pohlédnout do svých ustaraných hnědých očí a naklonila se, aby mu láskyplně vlepila polibek na tvář.

Sakra. Ta ženská dokázala vypadat přitažlivě, i k