Zdravotní sestra se pohybovala sebejistě. Působila dojmem člověka, který přesně ví, co dělá, a strážní po ní jen netečně střelili pohledem, když mířila ke dveřím se suverenitou někoho, kdo je na takovou rutinu zvyklý každý den. Díky podnosu se stříkačkami a zkumavkami, který nesla v rukou, splývala s prostředím jako kus nábytku, a strážný u dveří jen stroze kývl hlavou, když se na něj zářivě usmál