Marcella

Právě když jsem otevírala ústa, abych k Maře promluvila, prohlásila posměvačným tónem, v němž jsem matně poznávala tón její kamarádky Natalie Lindové:

„Takže sis všimla, že tu nejsem, mami? Jak je to vůbec možný?“

Zůstala jsem na ni zírat s otevřenou pusou, v hlavě zmatek. Tohle jízlivé, výsměšné dítě s krásnou tvářičkou zkřivenou směsicí zášti a vzteku, které stálo přede mnou s drobnými