Pohled Tessy

„Takže? Co se stalo?“ zeptala jsem se tiše.

„Postřelili tě. Vzpomínáš si?“ Jeho hlas byl něžný, až příliš jemný. „Ale teď už je to v pořádku. Už se to lepší.“

Zamračila jsem se. Něco mi přišlo... divné. „Když mě jen postřelili, proč jsi mi dal svou krev? Proč to nemohl udělat někdo jiný?“

„Protože jsem nechtěl, aby to udělal někdo jiný.“ Podíval se na mě s tím svým nečitelným výrazem.