Pohled Tessy

"Ne!!" vykřikla jsem bez rozmyslu.

Srdce mi bušilo do žeber. Ani náhodou. Ani omylem. Hugo by přece nezavraždil jednu ze svých vlastních pacientek... že ne? I když byl krutý, tak daleko by nezašel. Nemohl!

Zatnula jsem pěsti, zírala na něj a tajila dech. Hleděl mi přímo do očí – klidný, samolibý, jako by si užíval tu paniku v mé tváři.

Po několika vteřinách se konečně zasmál a řekl: "