Pohled Tessy

Moje další sezení začalo o dva dny později.

Tentokrát jsem v léčebném křesle úplně omdlela.

Obvykle jsem mívala záblesky vzpomínek z minulosti, ale tentokrát jsem si nepamatovala jedinou věc.

Když jsem se probudila, Hugo stál vedle mě jako obvykle a čistil léčebný stůl. Valeria seděla na gauči, na rtech měla ten podivný malý úsměv a zírala na mě.

„Už jsi vzhůru. Jak se cítíš?“ zeptala