Pohled Tessy

Druhý den jsem se musela vrátit do Smečky Železného útesu sama.

Tedy—ne tak úplně sama. Jela se mnou matka. Což bylo ironické, protože ona byla tím posledním člověkem, kterého bych teď chtěla mít nablízku.

Nastoupila do tryskáče po mém boku a nepřestávala se rozplývat nad tím, jak je všechno luxusní. V kabině si musela sáhnout na každičký povrch. Znovu jsem musela snášet pohledy naší