„Já nemůžu zapomenout! Nikdy na to nezapomenu!“ Eliana se v Kaelenově náručí zběsile vzpírala.

Byla přece člověk, ne nějaká bezcitná loutka.

Viděla to na vlastní oči, slyšela to na vlastní uši – jak by na to proboha mohla někdy zapomenout?

Když dorazili domů, Kaelen ji vynesl rovnou nahoru do hlavní ložnice.

V kapse mu nepřestával vibrovat telefon. Jednou rukou jí pevně držel zápěstí a druhou zalo