Jakmile se snesl soumrak, světla města zablikala a křižovatka se proměnila v moře aut.

U zábradlí u odstavného pruhu stáli Kaelen a Eliana tváří v tvář.

Na několik vteřin si vyměnili napjaté, tiché pohledy.

Kaelen ze sebe konečně setřásl šok a natáhl se po Elianině zápěstí.

Tvář mu potemněla, když se na ni zadíval. „Eliano, to je náš snubní prsten.“

Eliana cukla rukou a v očích se jí mihl ocelový