Eliana stála ve dveřích. Cítila se trapně a sváděla vnitřní boj, jen aby se nezhroutila.

Při pomyšlení na Helenu, která pořád ležela na tom nemocničním lůžku, si skousla ret. Sebrala veškerou svou sílu a překročila práh.

Jakmile Kaelen uviděl, že vešla z vlastní vůle, znovu jí majetnicky ovinul paži kolem ramen.

Kaelen se ani neobtěžoval hned zavřít dveře. Pohlédl na ni a zeptal se: „Tak co, už se