Když Eliana mluvila o minulosti, srdce se jí svíralo.

Každá z těch vzpomínek byla jizvou, kterou v sobě stále nosila. Nikdy nedokázala zapomenout.

Každé slovo, které Eliana vyřkla, bylo jako ostrá dýka zabodávající se hluboko do Kaelenova srdce.

Kaelen překonal trýznivou bolest ze svých ran a přinutil se k pohybu; s námahou se posunul až k okraji nemocničního lůžka.

Opatrně natáhl ruku a uchopil E