Byla pozdní noc.

Když Kaelen dovlekl své vyčerpané tělo zpátky do ložnice, Eliana už tvrdě spala.

Stál omámeně u postele, jen zíral na její klidnou tvář a řasy se mu bezmocně chvěly.

Bolest ho málem připravila o vědomí, a ona přesto dokázala klidně spát.

‚Má opravdu srdce z ledu,‘ pomyslel si Kaelen.

Z té bolesti Kaelenovi otupělo celé tělo.

Lehl si na bok vedle Eliany a opatrně ji přes peřinu obj