Kaelen seděl za stolem. Když zvedl zrak ke Cordelii, tvář mu v mžiku potemněla.

Cordelia sledovala, jak Kaelen soustředěně pracuje svým vlastním tempem, aniž by se obtěžoval vstát nebo se na ni vůbec podívat. Pobaveně se jí na rtech mihl nepatrný úsměv.

Odložila složky, nenuceně se oběma rukama opřela o hranu jeho stolu a uvolněným tónem pronesla: „Přišla jsem panu Stoneovi předat jeden projekt a