Kaelenovo dlouhé mlčení Elianu vyděsilo.

Už se neodvážila na nic ptát a s pláčem utekla domů.

„Eliano,“ zavolal za ní Kaelen a bezděčně k ní natáhl ruku, ale byl o vteřinu pomalejší.

Při pohledu na ni, jak v slzách utíká pryč, se mu bolestivě sevřelo hrdlo.

Kdyby se mu Eliana po oslavě svých osmnáctých narozenin zničehonic nevyznala a kdyby se kolem něj v poslední době nechovala tak nezodpovědně,