Když se Eliana druhého dne probudila, bylo už poledne. Instinktivně natáhla ruku na prázdné místo vedle sebe a pak se trochu pohnula ve snaze posadit se.

Bolest v celém těle jí připomněla všechno, co se v noci odehrálo, a do tváří se jí vehnal ruměnec rozpaků.

Rozhlédla se kolem a viděla, že Kaelen v pokoji není, a tak si zase lehla. Vybavilo se jí, jak celou noc opakoval její jméno: „Eliano.“ Vzp