Kaelen na Elianu hleděl jako omráčený. Pomalu pustil její ruce.

Věděl, že to takhle dopadne. Sklopil zrak a skryl syrovou bolest v očích.

S vážnou tváří se k Elianě obrátil: „K Seraphině necítím nic než nenávist. Není v tom ani špetka lásky.“

Kaelen dodal: „Eliano, vím, že je těžké mi uvěřit, ale proč bych ti lhal? Měl bych k tomu snad důvod?“

I přes Kaelenovu upřímnost zůstávala Eliana neoblomná.