Clara po nasednutí do auta nepromluvila. Tiše seděla, opřená o sedadlo, oči upřené na ubíhající ulici za oknem.

Za ty čtyři roky, co se znali, se ukázala jako rozumná a odolná. Připomínala odolnou pupalku, která rozkvétá navzdory větru a dešti. Ale teď na ní bylo něco jinak. Mlčela a Silas vycítil její smutek.

Na červené lehce sešlápl brzdu a zeptal se: „Jsi v pořádku?“

Pravdou bylo, že v pořádku