Vanessino srdce zběsile bilo. Jediné, co si přála, bylo dostat se odtamtud pryč. „Pane Kensingtone, už je to v pořádku. Měli bychom prostě odejít, že?“

„Nepodstatní lidé mohou odejít.“ Arthur se líně opíral o opěradlo pohovky, cigareta mu žhnula mezi dlouhými prsty. „Vy, slečno Thorneová, nemůžete.“

Chlad v jeho hlase způsobil, že se nezvladatelně roztřásla. Už toho začínala litovat. Kdyby věděla,